|
Tři vozy tří různých koncepcí, v nich tři piloti a
tři navigátoři. Jen jeden z nich ale disponuje aktivní závodnickou
zkušeností s vozy všech tří značek, které La Carrera Panamericana
Czech Republic pro účast v mexickém závodu má. Karel Jirátko si
v přebohaté závodnické kariéře zažil závodění v Subaru, BMW i
Porsche, i když za úplně jiných okolností, ale všechny stály za to.
Jak ale sám uvádí, Carrera bude pro něj zcela novou, unikátní
zkušeností...
 
V historii Karlova závodění bychom našli kapitol na celou
knížku. Závodnické snahy se původně s klasickou rally míjely:
"Závodil jsem na motocyklu a s rodinným wartburgem závody do vrchu, na
rally jsem původně ani nemyslel. Po několika letech tohoto období mě
oslovil kolega z Autoklubu Sigma Olomouc Milan Kunc. Byl to už zkušený
a znalý pilot – neměl navigátora a oslovil mě. A tak jsme jeli spolu
sezonu 1977 a moje navigátorská kariéra tím začala. Byla to vlastně
moje nejdelší profese celého závodnického života."
V podobném duchu se nesl i další Karlův postup na horkých
sedačkách vedle elitních českých pilotů. Často rozhodla náhoda a
štěstí být v pravou chvíli na pravém místě. Jak Karel
poznamenává, sám se prvoplánově do žádného týmu nikdy necpal.
Podobně vzniklo i jezdecké partnerství s Pavlem Valouškem a Leo
Pavlíkem, které přineslo pořádnou porci osmi titulů mistra republiky.
Zároveň se dostal to Agroteamu JZD Slušovice, v podstatě
nejkvalitnějšího českého týmu 80. let mimo škodováckou
továrnu.
S Pavlem Valouškem zažil také svoje první závodění ve
voze Porsche, tedy stejné značky, s jakou pojede vedle Jaroslava
Petráska slavnou Carreru. "Bylo to v první polovině osmdesátých let.
Za zprostředkování Autoturistem se podařilo získat k závodní
činnosti Porsche 930 Turbo od slavné italské stále Jolly Club, která
se později proslavila třeba Lanciemi Didiera Auriola. Měli jsme velké
štěstí, tak silné auto tak slavné značky bylo v našich podmínkách
něco nevídaného a protáhnout to obrovskou úřední mašinérií
tehdejší doby opravdu nebylo jednoduché. Jenže auto jsme museli
postupně přizpůsobovat obrazu svému. Mělo ohromnou sílu, vždyť
nejsilnější auta té doby u nás byly stotřicítky RS, ale podvozek byl
uzpůsoben italským hladkým asfaltům a ne uskákaným českým
okreskám. Takže první epocha s Porsche netrvala příliš dlouho,"
vzpomíná. Následovalo totiž neméně úspěšné období vedle Leo
Pavlíka v legendárním Audi Quattro – s tím závodili až do změny
režimu v roce 1989.
 
Značku Subaru okusil Karel Jirátko na špičkové úrovni
také, v roce 2000. Bylo to pochopitelně úplně jiné auto, než to, s
jaké na Carreru připravuje Vojta Štajf. "Tehdy jsem byl osloven k tomu,
abych k prvním rallyovým krokům vedl Tomáše Hrdinku. Měl už titul
mistra Evropy v autokrosu, spoustu ambicí, skvělou fyzičku i velkou
odvahu. Spojení se slovenským Styllex teamem přineslo i finanční
prostředky a krásné Subaru Impreza WRC. Bylo to auto blízké těm,
jaká jezdila v mistrovství světa a Tomáš rád hledal jeho limity.
Díky tomuhle WRC jsem zažil svezení na špičkové rychlostní úrovni s
mimořádně kvalitní technikou. Ale měl jsem za sebou i působení
v továrním týmu Škody vedle Pavla Sibery a Emila Trinera, hlavně
Siberovo superrychlé účinkování ve Finské rallye stálo za to. S
Tomášem to však pokračovalo něco přes rok. Bral to hodně divoce po
všech stránkách a svoje účinkování vedle něj jsem nakonec
ukončil."
Značku BMW poznal Karel z opačného gardu. Lákalo ho to na
sedadlo řidiče a líbila se mu starší soutěžní auta. "Koupil jsem
BMW 2002 z roku 1969, s ním jsem jezdil mistrovství republiky
i mistrovství Evropy, jednou jsme skončili i na druhém místě ve své
kategorii. Bylo to opravdu krásné závodění a bavila mě klasická
koncepce s pohonem zadních kol a motorem vpředu. Dnes s tímhle autem
ještě závodí můj brácha."
S myšlenkou aktivní účasti na Carreře Panamericaně si dle
svých slov původně ani nepohrával. Vlastně o její existenci neměl do
doby před dvěma lety ani ponětí. "Přišel za mnou brácha a dal mi do
ruky knížku Jana Králíka Život bez brzd o Jaroslavu Juhanovi. Bylo to
krásné čtení a koukal jsem s očima otevřenýma. Nejen že jsem se
dozvěděl o Carreře, o její tradici, významu i atmosféře, ale poznal
jsem i osobnost Juhana. Klobouk dolů, jaké životní peripetie tenhle
člověk dokázal v životě zvládnout, co všechno zažil a kolik toho
dokázal. Jen více takových lidí!"
 
Původně to vypadalo, že knížkou Karlovo setkání s
Carrerou končí, jenže zase sehrála svou roli náhoda, aniž by o ni
Karel sám aktivně usiloval: "Obrátil se na mne Pepa Vyštejn.
Potřeboval kvalitního historika a líbilo se mu naše BMW. Řekl mi, že
se chystá s týmem Vojty Štajfa, kterého jsem z českých soutěží
znal spoustu let, na Carreru Panamericanu. Hned mi došlo, o co se jedná.
Prodej našeho bavoráku nakonec nevyšel, Pepa nakonec zakoupil Porsche
912 a bohužel pak sešlo i z Pepovy účasti. Jenže to už jsme se s
Vojtou Štajfem bavili o tom, že bychom mohli být na Carreře v úloze
mechaniků. Když neměl Jarda Petrásek navigátora, dohodli jsme se na
tom, že mu v Mexiku budu číst noty já."
Řeklo by se, že nemůže být zkušenějšího rádce na
těžké mexické trati po všem, co Karel Jirátko ve svém závodnickém
životě vystřídal v šampionátech mnoha úrovní i historických epoch.
On sám to ale vidí jinak:"Carrera je úplně jiná než evropské
soutěže. Zkušeností jsem nabyl mnoho, ale z 99 procent mi nebudou k
ničemu, všechno tam funguje odlišně. Trať se nenajíždí, nepíše se
rozpis předem. Itineráře etap dostaneme od pořadatele předem vyrobené
a budeme muset jet 'na oči' podle nich. Takže bude na místě pokora k
tomu závodu, ta se ostatně prolíná celým mým závodnickým životem.
S Jardou Petráskem se budeme muset sehrát, vztah jezdce a navigátora, to
je velká psychologie a já vždycky dbal na to, abych svého jezdce dobře
znal a dokázal na trati odhadnout, co se mu honí hlavou. Nejvíce se ale
těším na celou atmosféru Carrery a ducha celého závodu, ta musí být
neopakovatelná. A pochopitelně i na spolupráci s lidmi, kteří v našem
rallysportu něco dokázali, ať je to Vládík Zelinka, Vojta Štajf nebo
Jarda Jugas."
Karel Jirátko má za sebou přepestrý závodnický život,
zažil ježdění ve vozech všech myslitelných koncepcí a Carrera té
pestrosti ještě přidá, ale jak říká, on sám se nemění v závodní
kombinéze i mimo ni: "Pořád zůstává na prvním místě úcta k
soupeři, pokora a respekt k našemu sportu i k trati. Bez ní nelze
dlouhodobě v naší disciplíně fungovat se vztyčenou hlavou. Řídím
se tím i při provozu naší dílny, v níž připravujeme závodní
vozy."
|
